Doušek mého já
Jakmile spatří moje oko dení jas,
má ústa přejdou do úsměvu zas.
Miluji světlo a hlavně tento svět,
jež každé ráno rozkvete jako květ.
Kvete si jak dětská pohádka,
avšak je tu i šarvátka.
Není to totiž krásné,
kde nejsou lidské oči šťastné.
Svět není jen spravedlivý,
ale bohužel i války chtivý.
Nejenom války zachvátily planetu Zemi,
neboť chudoba, hladomor, tam opravdu moc štěstí není
Neopomeňme také na hněv matky přírody
vnež ztratí lidská rasa pohody.
Vrátím se však k mému štěstí,
protože mé já radostí větří.
Mohu vidět všechny barvy, poslouchat úžasné hlasy,
jež jsou součástí božské i ptačí krásy.
Inu, na závěr dodám jen,
že miluji každý den.